Anděl nebo upír-Kapitola 1.

18. ledna 2010 v 16:27 | Yu-Strify |  Povídky
Všechno to začalo, když se v jedné ne moc dobře proslulé nemocnici narodil chlapec Toshi.

Měl pronikavé, tmavě hnědé oči a malinký nos-vždyť je to konec konců Japonec. Jeho rodiče se přestěhovali do Tokia poté, co začal někdo terorizovat jejich rodné území. A právě tady se malý Toshi narodil… a právě tady začíná náš příběh…
O dva roky později
S Toshim se začali dít zajímavé věci. Už ve dvou letech byl schopný mluvit s dospělými… jako by byl dospělý i on sám. Byl to sice pořád ten malý, černovlasý klučík z Tokia, ale byl něčím výjimečný. Ubíhaly dny, týdny, měsíce a roky, a Toshi začal dospívat. Bylo mu 15 a neměl žádné kamarády. Všichni se mu vyhýbali obloukem, protože šel z něho strach. Nikdo si s ním nikdy nehrál, když byl menší, a ani teď nemá nikoho, s kým by si mohl normálně povídat- kromě rodičů. Bohužel se brzo Toshi stal obětí kruté a hnusné šikany. Házely po něm kameny, nadávali mu a dokonce ho i několikrát zbili. Uběhl další, hrozný den ve škole a Toshi se už těšil, až přijde domů a bude mít konečně klid a pokoj… "Ahoj Toshi, tak co škola?" Uvítala ho maminka. "Jako vždycky…" řekl Toshi smutně a sedl si za jídelní stůl, který už dávno vyšel z mody. "Na, uvařila jsem ti česnekovou polívku." "Cože?! Fuj česnek!" řekl s vystrašeným pohledem a utekl do svého malého pokoje. Jeho matka to sice moc nepochopila, ale tak co, je to malej huberťák tak už se není čemu divit. *Ťuk ťuk* "Můžu?" zeptal se někdo za dveřmi Toshiho pokoje. Ten někdo byl táta Takashi. "Ahoj Toshi… mamka říkala, že jsi nějaký smutný, co je s tebou?" byl zvědavý. "Ale nic… to ta škola, jsou tam lidi, kteří mě pořád jenom šikanují a nikdo se semnou vůbec nebaví… víš, říkají, že jde ze mě strach, ale nevím proč" řekl zklamaně. "Ale no tak, strach z tebe určitě nejde, to je tím, že jsi tam prostě nový a děti se tě bojí jen oslovit, věř mi… a jinak, co známky?" snažil se jeho táta uhnout od předešlého tématu. "Jo, jednička z tělocviku, běželi jsme 100 metrů." "Vážně? A za kolik si to dal?" "Za 3 vteřiny…" řekl s úsměvem Toshi. "Cože, za 3 vteřiny?!" Takashiho to zjevně zaskočilo, ale ne že by byl překvapený, spíš mu něco došlo. "No ehm… tak, já už musím za… za maminkou" řekl, práskl dveřmi a utíkal dolů za Sheilou. "Zlato, zlato zlato!" křičel hystericky. "Co je… Co se stalo?" nechápala… "Toshi… Toshi on… on uběhne 100 metrů za 3 vteřiny!" křičel Takashi. "Jo..a nejí česnek a naší sousedce, která je jen tak mimochodem věřící se vyhýbá"… Podívali se na sebe a pak Takashi vykřikl: "Je to upír! Je upír stejně jako ty a já… bože mělo nás to napadnout, že náš potomek bude to samý jako mi dva… jak mu to teď řekneme?! To za ním prostě příjdem a řekneme mu: Jé ahoj Toshi, víš o tom, že jsi upír?!" mával Takashi rukama. "Jejda uklidni se, on na to přijde sám." snažila se ho Sheila uklidnit… Jenže dny ubíhaly, a Toshi nic. Nic mu pořád nedocházelo, i když věděl přesnou definici upírů a viděl s nimi i několik filmů. Stále nic. Rodiče se mu to snažili alespoň nějak naznačit, ale nedařilo se. Tak se na to po čase vykašlali a řekli si, že mu to prostě normálně řeknou, až bude ten správný čas. Byla sobota a Toshi se už nemohl dočkat na dnešní Anime Fest. Hodil přes sebe nějaký cosplay a vyrazil do blízkého japonského městečka Matsumoto. Přišel tam a uviděl miliony lidí- teda spíše bláznů do anime a mangy. Hned mu padla do oka partička kluků, kteří očividně milovali Naruto. Přišel k nim a…: "Ahoj kluci, můžu se k vám přidat?" Jeden z něj- který se Toshimu mimochodem moc líbil se usmál a řekl: "Jistě, budeme rádi" Asi po hodině probírání všeho možného byl Toshi už hodně unavený, a tak jeho novým kamarádům oznámil, že už asi půjde domů. Hachiro-ten, který pořád po něm pokukoval, se na něj smutně podíval a vydal ze sebe jen:"Tak…ty jsi odtud?" byl Hachiro zvědavý. "Ne, narodil jsem se kousek od Tokia, jenže jsme se museli odstěhovat, protože po nás šla mafie." "To je mi líto, a teď už je to v pohodě?" "Jo…dá se říct" odpovídal s radostí Toshi. "No hele jsem sice unavený, ale jak vidím, mám ještě hodně času, nezajdeme se někam najíst?" "Jo to zní dobře" řekl Hachiro, a šli do nejbližší restaurace. Navečeřeli se, popovídali si snad o všem a Toshi byl na odchodu. Chtěl si s Hachirem podat ruku, ale ten to asi pochopil jinak a Toshiho objal…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Strify_>69< Strify_>69< | 18. ledna 2010 v 16:31 | Reagovat

omg ty si to tady fakt dal :D to bude hodne kapitol..to mi pripomina ze bych mel zacit psat i druhy dil..ae tento taky ujde co rikas xDD

2 Yu Yu | Web | 18. ledna 2010 v 16:33 | Reagovat

jo je kawaii xD

3 Strify_>69< Strify_>69< | 18. ledna 2010 v 16:34 | Reagovat

dekujuuu xDD :-* musime napsat neco spolu ne? :P

4 Punčocháč Punčocháč | Web | 18. ledna 2010 v 20:41 | Reagovat

nechceš spřátelit?:)

5 Yu Yu | Web | 19. ledna 2010 v 18:46 | Reagovat

[4]: jo jasne xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama